dinstitut.cz

Interaktivní workshop si klade za cíl základní nahlédnutí do osobnosti, kdy každý proces poznávání (kognice), prožívání (afektivní složka) či chtění (konativní složka) z ní vychází a jí slouží. Soubor egostruktur tvoří skutečné jádro osobnosti a „Já" je jádrem naší subjektivity. Dotkneme se novější koncepce diferenciace „Já" na čtyři mody: fyzické, sociální, reflexivní a extenzivní já, tedy od tělesného, přes psychické až k existenciálnímu sebeuvědomění. Reflexe (z latinského reflexio, obrácení zpět, odraz) znamená ve filozofii obrácení pozornosti od vnějších předmětů ke vnímání, poznávání a myšlení samému (René Descartes: „Myslím, tedy jsem"). Scholastický pojem reflexe ji rozšířil do běžné řeči ve významu „přemýšlení, rozvažování" a do filozofie jej znovu zavedl John Locke, který rozlišuje mezi vnímáním vnějších předmětů a vnímáním vnitřních pochodů vlastní duše (vlastního já), jako je „vnímání, myšlení, pochybování, věření, zdůvodňování, vědění, chtění" nebo pocitů spokojenosti a nespokojenosti. Sebereflexi tedy můžeme vnímat jako obrácení se k vlastním vnitřním stavům a procesům, jejich uvědomění/rozpoznání, popsání, práce s nimi a případný rozvoj či změna.Kdo vlastně jsme a jací být skutečně chceme?Jak můžeme denně pracovat s nástroji sebereflexe? Jaké jsou naše slabé a silní stránky a jak s nimi zacházet ve svém osobním životě, v zaměstnání, při duchovním růstu i ve vztazích napříč? Jak popsat a pozitivně využít naši paměť, pozornost či specifika myšlení a co řeč nebo rozhodování? Jak a proč prožíváme určité situace příjemně či nelibě a kdy se nám daří či nedaří proměňovat své myšlenky a rozhodnutí vlastní vůlí v činy? Jakou roli hrají naše schopnosti, dovednosti a vlastnosti a jak jejich využívání souvisí s nastavením vlastních hodnot? Kde vzít schopnost a odvahu pravdivě na sebe nahlédnout a jak se prakticky naučit dávat sám/sama sobě pravidelnou zpětnou vazbu? Těchto témat se zlehka dotkneme a fakticky si některé z vhodných nástrojů i vyzkoušíme.